Dechová hudba Solovačka
To byli čeští muzikanti
Vzpomínka k nedožitým 80. narozeninám přeštické rodačky, zpěvačky Polatovy Starošumavské kapely a Solovačky, paní Anny Kučerové - Chmelové.
"Stačí malý okamžik, aby si člověk někoho oblíbil, ale někdy nestačí celý život, aby na něj zapomněl."
Tímto citátem začínám dnes povídání o zajímavé a výrazné osobnosti, bez které by Starošumavská muzika neměla ten patřičný lesk. Povídáme si o paní Aničce Kučerové.
Narodila se 12. července 1922 v Přešticích a už odmalička ráda zpívala, hrála divadlo nejprve ve škole na besídkách a později v divadelním souboru "Úhlavan". V roce 1940 získala angažmá ve Středočeském divadle ředitele Františka Koprolína. Rolí, na kterou však celý život vzpomínala, byla Líza v Lehárově Zemi úsměvů. Jejím partnerem byl tehdy člen Velké operety v Praze Jára Pospíšil.
V roce 1942 se slečna Anička Chmelová provdala za pana Jana Kučeru a od tohoto momentu se její život spojil se Šumavou, městem Sušicí a později tolik milovanou řekou Otavou. V Sušici začala hrát s místními ochotníky a nechyběla snad v žádném představení. Zahrála si např. ve Svobodném Silvestru 1945, ve Slovácké princezně v Lucerně, Perlách panny Serafínky, Z českých mlýnů a ve slavných Žichovických půlpánech ztvárnila postavu paní hostinské.
V roce 1951 ji požádal o spolupráci pan Karel Polata, který hledal zpěvačku do své Starošumavské kapely. Tak začala dvacet tři roky trvající spolupráce. Během této doby rozdávali radost a dobrou náladu po vlastech českých i za hranicemi. Natáčeli v rozhlase, vystupovali v televizi, ale hlavně na estrádách, bálech, zábavách.
Ladislav Nushart, Rudolf Kraml pro ni psali texty, Karel Polata pak muziku přímo "na míru". Není divu, že lidé paní Aničku - jak si jí zvykli říkat - upřímně milovali, obdivovali, ale též kritizovali a mnozí možná i záviděli.
19. ledna 1974 si spolu s Karlem Polatou naposledy zazpívali v PKJF v Praze. 29. března Karel Polata zemřel a nedlouho poté ho následoval i manžel paní Kučerové. Život jakoby se zastavil. a tady si dovolím použít citátu z korespondence paní Kučerové, který jasně vystihuje její pocity:
"Nedovedete si představit, jak jsem byla šťastná, když jsem dokázala rozesmát ty tváře. To mne povzbuzovalo a já rozdávala celé své srdce. Vše, co bylo ve mně krásné, dobré a veselé. Nevím, jak budu dál žít bez mojí muzičky..."
Ale velmi brzy přišla nabídka od dechové hudby Solovačka. S touto kapelou poprvé vystupovala 8. května 1974 a pak po celých jedenáct let.
Pokračovala dál v práci, která se stala smyslem jejího života, také proto, že se nechtěla smířit s tím, jak rychle Polata mizel z povědomí lidí. a znovu vyjížděla do zahraničí, do pražské Lucerny, na bály a zábavy.
Samostatně konferovala do roku 1996 celkem třiasedmdesátkrát. Pravidelně zpívala s různými soubory na tzv. "Pošumavském věnečku" v Praze Naposledy nadchla své posluchače 8. listopadu 1997, kdy Solovačka slavila 50. výročí svého vzniku.
21. června 1998 paní Anna Kučerová zemřela. Jsou však lidé, na které se nezapomíná. Mgr. Libuše Potužáková
Zajímavosti ze života Anny Kučerové:
- podle pečlivě vedených osobních záznamů absolvovala celkem 1500 koncertů, 870 tanečních zábav a 10 vystoupení v televizi
- veřejně zpívala od svých pěti let, kdy si poprvé zahrála lesní vílu v dětském představení, dávaném U Pluhařů v Přešticích
- průprava z vystupování s přeštickými ochotníky se velmi hodila, když se jí podařilo několikrát úspěšně "zaskočit" u kočujících divadelních společností
- zpráva z dobového tisku: "Často se při svatbách vpravdě vyhazují peníze za zbytečnosti. Takovou cestou však nechtěli jíti novomanželé Kučerovi z Přeštic, a proto tam byla provedena sbírka mezi svatebčany, která vynesla 1000 K. Z této částky obdrží 500 K dvě nejchudší děti z přeštického okresu které se narodí po této svatbě a 500 K bude patřit dětem, narozeným na sušicku."
- Přeštice měla moc ráda. Karel Polata to věděl a k padesátinám jí věnoval valčík "Rodné Přeštice". Že se v něm ale zpívalo o kostele a panu děkanovi, v plzeňském rozhlase natočení písničky odmítli
- patrně naposledy navštívila Přeštice při Koncertu rodáků v dubnu 1997. Ani ve své pětasedmdesátce nezapřela vrozený šarm, eleganci, vtip a živý zájem o vše a o všechny kolem.
- zemřela 21. června 1998 v klatovské nemocnici a pochována byl 30. 6. 1998 na sušickém hřbitově
- letos v únoru zemřel v Plzni jako bezdětný vdovec bratr paní Kučerové, pan Jan Chmel
- hudební nadání se dědí - v případě paní Anny Kučerové se přeneslo na jejího vnuka, Romana Holého, který je známým hudebníkem.
