"Svatoborské" zájezdy,
festivaly, soutěže a koncerty

Již v roce 1886 spolupracoval Svatobor se spolkem Hlahol. Výměnné zájezdy tehdy probíhaly nejvíce se sbory, jakými jsou např.: Tosta (Aš), Hlahol (Chomutov), Šumavan (Klatovy), Hlahol (Písek), Úslavan (Blatná), Vaganti (Praha), Česká píseň (Plzeň) a mnoho dalších.

Stejně jako SDS i Svatobor má za sebou mnoho zahraničních zájezdů a další plánuje. Úplně první zahraniční host přijel do Sušice už roku 1977. Byl to italský sbor Coro minipolifinici.

Festivaly a soutěže

Už v roce 1945 dostal Svatobor první ocenění a byla to medaile za 80 let obětavé činnosti to však rozhodně nebylo poslední ocenění, které Svatobor získal. Stejně jako dětský sbor se účastnil velkého množství festivalů a soutěží. Za zmínku by stála hlavně častá účast sboru na "Setkání západočeských pěveckých sborů" v různých městech našeho kraje a na "Pražských dnech sborového zpěvu" a na mnoha dalších festivalech a soutěžích.

Koncerty

V současnosti sbor pravidelně pořádá vánoční koncerty za velké účasti široké veřejnosti, spolupracuje především s SDS , muzeem Šumava a městem Sušice. Sbor má přibližně 40 členů, z toho je asi 30 žen. Na klavír ho doprovází Zdena Milotová. Zkouší jedenkrát do týdne ve zkušebně dětských sborů a doufejme, že tradice tohoto hudebního tělesa vydrží ještě dlouhá léta.

Z deníku pěveckého sboru Svatobor

středa 2. 7. (22.00 hod.)

V roce 1993 se vypravili Svatoboři do Francie poprvé. Z osmatřiceti zpěváků cestuje dnes, po deseti letech, už jen deset. Bohužel také dva velcí kamarádi, Jarda Klíma a Mirek Raichl, nemohli s námi jet; odešli do sborového nebe a určitě nám drží palce. V roce 1997 jsme byli v Provenci podruhé. Znovu u sboru Centre Var v městech Le Luc, Le Frejus, St. Raphael, St. Tropez ...Letos jedeme na Azurové pobřeží potřetí - za stejným sbormistrem Danielem Artusem - ale ke sboru ESTERELENCO.

- Jsme s vámi prvně na zájezdě a hned na začátku máme průšvih-zasedly jsme místo Marešovům. (Mirka a Martina)

- Jen počkejte, až se dostaneme k vodě, to teprve uvidíte, co to obnáší ! (Pepa)

čtvrtek 3. 7. (7.00 hod)

Všechna čest, páni fýreři, tohleto místo jste vybrali skvěle!Vodopády ranní mlhy tečou rozervanými Dolomity, před námi románský kostelík, za námi obrovské kamiony nejsou nic proti Přástevníku medvědímu, spícímu v orosené trávě dva metry od blatníku naší Karosy. Bože, jaké je to krásné ráno, když naše ospalé krasavice připravují kávu a nabízejí neskonalé dobroty!

- To jsem si mohla myslet, že ten štrůdl zmizí tak rychle. Příště se polepším. (Maruška)

Provlékáme se nesčetnými korálky tunelů, posloucháme střídavě Listy z Provence, Miladiny zeměpisné údaje a drsné komentáře našich fýrerů. Např.: Řeka napravo slove Adige, praví Miládka - Je to Deep River - opáčí Jarda - za války si ji po kouskách odváželi amíci na výrobu džipů.

- Je to 11 let, co mě mezi vás přivedla Zuzka Kaplanová. Dali jste mi spoustu zážitků, legrace a poučení, že není jenom zlato, co se třpytí. Při Jardovo písničce opět brečím a vzpomínám... díky, že jste a že jste mi dali to nejdůležitější - Míru, mého muže! (Radka)

Je deset hodin, když projíždíme vinohrady kolem Rovereta - právě polovina naší cesty - a vzpomínáme, jak nás tudy vedl Jarda a mezi námi ještě seděla Slávinka Chocová. Mohutný zvon MARIA DOLOROSA byl ulitý z kanónů první světové války. Mužský sbor BIANCO CIME zpíval fantasticky naši hymnu tamhle na tom hradě. Na dosah modrý portugal. Pokračujeme k Lago di Garda a k Veroně. Ano, také my jsme tenkrát kolem zdi milenců prošli pod Juliin balkon dotknout se její bronzové krásy. Předobědní zastávka na dálnici A4 u benzínky Agip je ve znamení řízků a učených disputací s tématy: ŠESTINOHÝ PES (dr. Kalouš), TETŘEVEC (dr. Patlejchová) a TRUBČÍ KRÁLOVNA (dr. Nakládalová).

- Mě do Svatoboru přivedla Radka před deseti lety, seděla jsem vedle ní, ale našla si tu Míru a tak sedím sama. Tenkrát jsem byla mladá, svobodná a nesmělá. Teď už jsem jenom mladá a svobodná; a klidně pošlu Pepu někam, když mě nenechá spát. Jinak je tu pořád sranda všude okolo, a tak jsem ráda, že jsem s vámi. (Katka)

Zastavujeme po dvou pokusech zazpívat čistě a co nejnaléhavěji NE-UROLOGICKOU HYMNU a Barča mobiluje m. Artusovi, že dorazíme nejdříve v 18.00. U volantu vystřídal Toníka a Jardu Česťa. Je 32° C a další šňůra tunelů nebere konce. A přece: LIGURSKÉ MOŘE, - JANOV, PALMY, SAVONA, OLIVY, SAN REMO!

- UÍÍÍÍ ! Koukej to FERARRI! Blbost! LAMBORDGINI !
- UÍÍÍÍ ! Opět LAMBORDGINI ! Jede druhé kolo!
- To třetí kolo mu ale trvá!
- Protože si zajel do Španěl pro pomeranče k večeři! (Jarouš a Toník)

V 16,00 stavíme u bugenvileí s fialovými květy a vaříme kávu. Za hodinu přejíždíme pomyslnou francouzskou hranici. Bon jour, mes dames et monsieurs! MONACO, NICE, CANNES. V 18.00 čeká na PEAGE Danniel. Vlečeme se za jeho citroënem HDI a odborníci od volantu praví, že kdyby nebylo těch kruháčů, byli jsme už po večeři a čvachtali se v moři.

pátek 4. 7. (10.30 hod.)

Sedíme opět v autobusu a sdělujeme zážitky, kde kdo bydlí, co měl k večeři, jak se dorozumívá, a pozor, důležitá zpráva, moře má 15°C jako Otava!

- Přijetí na dvorku bylo vřelé, záhy však byla naše radost zkalena smutnou událostí: z přítomnosti tolika důchodců, tolika Čechů a mistrálu, dostal náš hostitel epileptický záchvat. Stará skautka Francine se nás naštěstí ujala, takže jsme nezůstali na dlažbě. Pohostila nakonec nejen nás dva, ale i dalších pět Svatoborů spoustou jídla (saláty, melouny, nákyp, fláky masa, jahodový koláč) a její manžel nám toho zase hodně nalil (limonádky, růžové a červené víno, portské, calvados a pastis s vodou). Jejich pes je boxerka. Taky nás ve svém fáru vzala k moři na hlavní promenádu v St.Raphael. Na pláži jsme vystrčili nahé zadky na turisty i místní obyvatele, kteří se málem vyvrátili. (Martina a Matěj)

Dnes je svatého Prokopa. Žil v 11. století, a tak není divu, že když mu zemřela manželka, stal se poustevníkem a konal zázraky. Teď už je pravé poledne, a my pořád ještě sedíme v autobusu. Ale za to už jsme se seznámili s cikádami, vypadajícími jako velcí oškliví ovádi, které nádherně řvou. Mnozí se poprvé seznamují s Jaruškou Rodovou, která už také deset let konferuje naše koncerty. Ve 12,30 konečně parkujeme, procházíme malebný turistický a rybářský CASSIS (černý rybíz) a usedáme do malebné hospůdky:

- Miluju Provence od prvního setkání - koncerty s neopakovatelnou atmosférou, koupání v moři a bazénech, legrácky na pontonu a šlapadlech, skvělá přátelství, cikády, mimózy, oleandry a slunce a moře a slunce...klaním se před tebou Provence. (Věra)

- Kvůli takhle studené vodě jsme jeli skoro 1500 km? To jsme se mohli vykoupat v Otavě, že? Ale nakonec jsme všichni rádi - také díky "pískovým dárkům" Pepy K. Jó, moře je moře! (Áža)

- Právě jsme byly pokřtěny u veřejných WC. Díky, že křest proběhl v umyvadlech a ne uvnitř toalet šlapkového typu. (Martina+Mirka)

- Mluvíte mi z duše. Přes dva roky už zpívám ve sboru, a tak jsem si myslela, že se křestu vyhnu. Opak je pravdou. Díky, Lucko a Lído, máte to u mne schované! (Petra)

- Můžeš říct sebevětší blbost, ale musíš si za ní stát! (Zdena)

- Ty cikády už zase řvou. - trochu DDT - a byl by klid! (Ivan)

sobota 5. 7.

"Mistrál zemřel" - řekla paní domácí - a my si tuto radostnou novinu předáváme nastupujíce na velké motorové bateau. Vystupujeme v St. Tropez, kolem desítky člunů a jachet. Mezi nimi kotví i SWAN 45, jehož kormidlo bylo vyrobeno v sušickém COMPOTECHU. Dalších takových pětatřicet "labutí" vyplulo do celého světa z finské Kallby. (Vláďa) Rozdělujeme se u tržnice na tři skupiny. Ta nejmenší odchází do L´ANNONCIADE - musee de St.Tropez. Vítají nás obrazy slavných velikánů přelomu 19. a 20. století: A. Dérain, G. Braques, H. Matisse, M. Vlaminck a další. Nádhera!

- Před mnoha lety jsme projížděli po stejné přímořské silnici a na pláži v Hyéres jsme se dověděli o našem obsazení Rusy. Tehdy všechna ta krása ztmavla a posmutněla. Za pár dní to bude pětatřicet let! Teď s vámi znovu vnímám naplno kouzlo téhle prazvláštní krásné Provence. Díky za to! (Alena)

Fotíme se u jachty IVANA, nad jejíž palubou se třepetá česká, americká, francouzská a italská vlaječka. No ano, majitelkou je bezpochyby Ivana Trumpová, slavná česko-americká milionářka. Naše Ivanka z altů je prý se svou jmenovkyní v úzkém kontaktu. Dokonce se proslýchá, že si IVANU pronajme na příští prázdniny. V hospůdce "CHEZ JOSIÉ" (U Pepičky) jíme Double Provencale připravované na víně a pomerančích. Chutná znamenitě a tak Pepičce zpíváme Mnogaja ljeta a Jede sedlák do mlejna. Zapomněl jsem se přiznat, že jsem málem adoptoval angolské dítě. To bylo tak: přezářen tropezským sluncem, hledaje další fotografování hodný předmět, narazil jsem na dva černé dýlery. Ten první mi nabídl obrázek, tužku a dotazník. Ten druhý žádal alespoň 10 euro. To mě odradilo. Mám přece doma dětí habaděj, dokonce jednoho rómského indiánka.

- Uděluji pochvalu Janě, Jarce, Alence a Dáše, které včera o půlnoci se svými bytnými v bazénu nacvičovali společnou píseň dnešního koncertu "Radujme se společně". (Pepča)

V šestnáct nula nula se na téže lodi "88" vracíme do St. Raphael. Zbývá hodina do zkoušky. Spěcháme kolem pohádkového kolotoče rovnou na pláž. Vrháme se do vln a plaveme na houpavou plošinku, kde dovádí místní mládež. Některá naše děvčata se nakazila a nečekaně poslala ke dnu našeho Česťu. On samozřejmě vyplaval, jeho brýle ne. Zkouška stála za starou bačkoru, ale koncert v krásném sále CENTRE CULTUREL dopadl skvěle. Všechny nedostatky byly zapomenuty díky živosti a bezprostřednosti našeho projevu, při kterém se publikum upřímně bavilo. Hudba tohle všechno umocnila, jak se na profíky sluší. Ale právě proto zvlášť oceňme neprofíka Zdeničku, která se doprovod chorálu učila narychlo v soukromí. Slibovaný varhaník se totiž opět nedostavil. A také Zuzanku, které praskla struna. Zkrátka, sv. Cyril a Metoděj, kteří dnes mají svátek, nad námi drželi ochrannou ruku. (Anebo ty ponožky, co jsem si ve spěchu oblékl naruby?) Díky, Svatoboři, nepotili jsme se zbytečně!

- Naše tichá klavíristka zahrála nám chorál, který slavný varhanista v Sušici nám zpackal. (Káťa)

- Po přečtení hodnocení koncertu jsme zjistili, že nikdo opět neocenil naše sólistky a sólisty! (Anonym)

neděle 6. 7.

Je noc nebo ráno? Člověk by mohl spát celé dopoledne kdyby neslyšel odbíjet devátou hodinu. Je na čase vysunout žaluzie. Daniel už "šuká po domě", a tak se osměluju vyslovit přání ohledně Zuzanou urvané struny "RE". Za chvilku přicupitá čtyřletá Gábinka. Kupodivu neusedá k "bedně", ale ke svým šestnáctinovým housličkám. Se vší vážností nejdříve do pouzdra ukládá hudební zápisníček, pak housličky, smyčec a pavouka pod bradu. Teprve pak se ukryla do svého koutku v rohu obýváku ke své panence a psíčkovi. Daniel zatím žhaví telefon. Bohužel ani ve FREJUS, které má jedenačtyřicet tisíc obyvatel, struna není. Do města a na pláž se vydávám zcela sám s pocity Kryštofa Kolumba. Bohužel, zabloudit se tady nedá. Včera o půlnoci bylo tohle náměstíčko narvané. Mnozí si podupávali se skvělým jazzbandem... Dnes v pravé poledne tu ani živáčka. Jen tamhle ve stínu starého portálu starý černoch kleje a nadává na celý svět. A teď - to mě snad šálí sluch - z druhé strany tohohle liduprázdného plácku se přibližuje O WHEN THE SAINTS GO... Ale ne, to není průvod neworleánských kapel, to přichází jejich duchové, pozoun a suzafon. On hraje melodii a ona basuje, jako by se nechumelilo, panebože, a ještě v levé ruce drží skleničku s vínem. Pohybují se, ne, vznáší, sotva stihnu stisknout spoušť, a jsou pryč. Nedivil bych se, kdyby na tom filmu vůbec nebyli...

- Dobrá zpráva pro všechny podvedené! Silný mistrál podle místního pořekadla nerve jen střechy a stromy ale rovněž parohy. A vrací se i několikrát do roka! (Anonym)

Tahle neděle byla pro mne opravdu dnem svátečním. Dopoledne se přidávám k tisícům fanoušků neworleanských kapel a hltám s nimi tu neopakovatelnou atmosféru jako omámený. Odpoledne jsem se zatoulal až ke kostelu, ve kterém budeme večer zpívat. Varhanní pléno mě přimáčklo do lavice tak, až ze mne zbyl nepatrný brouček s velkýma ušima. V té chvíli se na masivních sloupech objevily stíny lidí. Byl jsem přesvědčen, že mezi nimi kráčí i Jarda i Toník i Mirek...

Na setkání v AGAY se k nám hlásilo mnoho starých přátel. Především prezident CHIRAC (klid, to je jen shoda jmen) pěveckého sboru CENTRE VAR a zpěváci ESTERELENCA. Náš Ivan zde přednesl prezidentskou řeč, za kterou by se nemusel stydět leckterý vrcholný politik:

"15. května 1323 dorazil do Paříže ke královskému dvoru mladý Václav z rodu Přemyslovců, aby se mu dostalo patřičného vychování a vzdělání. Začal odvážně: bylo mu už sedm let, a tak se oženil s mladičkou princeznou, Blankou z Valois. Po biřmování přijal nové jméno Karel. Tehdy se zrodilo pokrevní spříznění a dlouholeté spojenectví mezi představiteli lucemburského, francouzského a českého trůnu. Ale léta šla dál. A já jsem šťastný, že jsme to také my, kdo navazuje na tradici krásného přátelství mezi našimi zeměmi. Jsme u vás již potřetí, a věřte, že jsme se k vám upřímně těšili. Naše přátelství pojí ESPERANTO všech muzikantů - pět linek notové osnovy a také to, že se společně soustřeďujeme okolo mužů, jako jsou neúnavní nadšenci Daniel Artus a Pepa Baierl. Díky jim za jejich práci a ještě jednou díky vám, že jsme u vás mohli prožít několik krásných dní."

pondělí 7. 7.

MONACO. Procházíme nádherným parkem, pod námi kotví milionářské jachty, nad námi ční milionářské vily, a tyhle nízké kulaté kaktusy jsou polštářky pro tchýně. Po výměně stráží před knížecím palácem usedáme do útulné hospůdky TONY RESTAURANT a zpíváme O When The Saints Go Marching in...

Ó, Vendo, sex, doma či ne...
Ó, Vendo, sex, doma radši ne... (čes. překlad anonym)

Číšníci s úsměvem kmitají jako fretky, jako by rozuměli. Jakýsi Španěl žádá další píseň. Prý něco o životě, protože jemu už zbývají jen dva roky. Tak jo, třebas je to pravda a my jsme mu dvě minutky přidali. Jako předkrm chobotničky. Pak jehněčí nebo ryba, zákusek nebo zmrzlina.

V osmnáct hodin se vracíme zpocení, ušmudlaní, uvaření a upečení rovnou na pláž. Je to nejmilejší koupel celého zájezdu. A to ještě netušíme, co nás v kostele čeká.

- Kde jsi byla na záchodě?
- Na faře. Odvedl mi tam nějakej chlap. Ale vlastně to nebyl chlap, ale farář. (Kateřina)

Je tu vedro jako na pláži. Vydržte v kostýmech 80 minut poslouchat a pak ještě 30 minut zpívat! Vydržíme a vydáváme ze sebe všecko!

- Proběhli jsme Monako, ochutnali dary moře, unavení, vyčerpaní, rádi bychom lehli v písku...
jenom krátké vykoupání a jsme zase všichni v trysku.
Skoro půlnoc odbila, varhany zní stále, stále, Artusova rodina koncertuje neustále.
Nastupuje Svatobor, probudí se? - exceluje!
Vivat, vivat, Svatobor! (Věra)

úterý 8. 7.

Naposledy se sjíždíme u COLÉGE L´ESTEREL. Vracíme elektrické piano, zpíváme, slzíme, líbáme - a odjíždíme do supermarketu koupit něco domů. Po dvaceti kilometrech přistupují poslední dva - Mirek a Radka. Přestože čekali dvě hodiny, jsou v pohodě: Mirek se houpe v síti, Radka laškuje se svým bytným. Ano přátelé, takhle se žije ve Francii. Snažme se o to i v Česku. Ale na celnici - ve čtyři hodiny ráno - když nás nechají hodinu čekat - to jde opravdu těžko. Ale jsme doma, tak co! Díky!

- Modré nebe, modré moře, Azurové pobřeží.
Obyčejný suchozemšťan tomu ani nevěří.
Hodně slunce, dobré jídlo, provensálské koření,
domů se dnes navracíme, šťastní, ale zmožení. (Lída a Jana)

- Odjíždíme ze země kvetoucích oleandrů, levandule, řvoucích cikád a chobotnic běhajících po talíři. Bylo tu nádherně, konečně jsem našla místo, kde jsem se alespoň chvílema zahřála. Má to ale jednu nevýhodu: při teplotě, ve které přestávají mrznout ruce, praskají struny na basu. Takže se radši nechám hřát stářím a fernetem a budu zas brnkat třeba v Liďáku.

Za autory deníku J. Baierl a I. Čámský

P. S. Věřím, že kytičku levandule, zapálenou svíčku v katedrále a skleničku dobrého vína donesli rackové až k Jardovi.

P. P. S. Ukrást obzor rackům a píseň cikádám, levanduli vůni a příboj hlubinám osedlaný mistrál si pod slamákem skrýt, pak svoje Listy z Provence si domů můžeš vzít.(Zuzka)

---